Stáhněte si zdarma tyto články:

Pro skeptiky

Pokud se na tyto stránky díváte s nedůvěrou a nevěříte, že je možné zvyšovat tržby pomocí postupů, které zde doporučuji, tato stránka je určena právě vám...

Pokud si totiž prohlížíte tyto stránky s nejistotou, skepsí a obavami z toho, „co vám to ten Řehulka vlastně poradí“, vaše obavy chápu

...patříme totiž do stejné skupiny.

Věřit někomu, kdo tvrdí, že dokáže zvýšit vaší firmě prodej? Nikdy!
Věřit někomu, kdo si myslí, že rozumí vaší firmě, i když ji nikdy neviděl? V žádném případě!!
A věřit někomu, kdo svá moudra nahrává na cédéčka a pak prodává? Tak to už vůbec ne!!!

Sám jsem realistou. A dle hesla „optimista je člověk s nedostatkem informací“ si musím vše nejdříve prověřit.

S podobně skeptickým názorem mě nedávno navštívil publicista, který připravuje profesionální rozhovory do novin a časopisů. A protože se do mě pustil zhurta hned od začátku, myslím si, že je to atraktivní čtení pro každého, komu se honí hlavou stejné pochybnosti, jako nyní třeba vám.

Přečtěte si tedy přepis celého nekráceného rozhovoru až do konce... a udělejte si vlastní úsudek sami.


R: Na internetu máte působivou prezentaci a podnikatele to musí svádět k nákupu. Každého ale přece musí napadnout, že kdybyste byl tak velký machr, už dávno byste seděl někde na jachtě s Billem Gatesem a užíval si svých miliard. Nebo ne?

PŘ: Tak to jste mě rozesmál. Já jsem na velké podnikání až moc velký systematik a pedant na detaily. Nemám rád velké riziko. Nebaví mě politické hry ve velkých týmech. A navíc ani nejsem ochoten zaplatit cenu, která je s tím vyšším příjmem spojena. Sám moc dobře vím, jak své příjmy zněkolikanásobit... ale nedělám to. Protože bych musel dělat věci, které nechci.

R: A to třeba?

PŘ: Nechci trávit hodiny planými řečmi a povrchními diskusemi. Mám rád přímé jednání k věci. Nebaví mě osamělé večery na hotelu a ranní rozčilování se v dopravní zácpě. Líbí se mi absolutní nezávislost, kterou mi moje práce přináší. Nemusím předstírat nadšení třeba pro myslivost jen proto, že můj největší klient bude vášnivým myslivcem. Chci si zachovat svůj životní styl. A co je asi nejdůležitější, chci trávit čas s lidmi, které zajímá v životě víc, než jen vydělávání peněz.

R: Tak to jste rozesmál zase vy mě. Vždyť vy radíte lidem, jak vydělávat více peněz!

PŘ: Tak to jste na velkém omylu. Já lidem nepomáhám vydělat více peněz jen pro ty peníze. Já pomáhám firmám při hledání většího zisku v činnostech, které dnes už dělají. Nechci po nikom, aby měnil svůj obor podnikání. Nebo aby dělal cokoliv jen kvůli výdělku. Vycházím z toho, že většina majitelů firem založila svou firmu v oboru, který je baví. A chtějí v něm zůstat. Skladatele baví tvořit hudbu. Zemědělce baví chov zvířat. A právníky baví pitvat smlouvy. S žádným bych neměnil. Ale rozumím tomu, že je to baví. Každého zkrátka baví něco jiného. A většina lidí chce v té své činnosti pokračovat. A je to vlastně i odpověď na vaši otázku: To, že lidem pomáhám hledat v jejich firmách více zisku, dělám proto, že mě to baví.

Jasně, je i dost těch, kterým je jedno, v jakém oboru působí - hlavně že to vynáší. Hledají způsob, jak zákazníka – v jejich hantýrce – „oholit“. Jak udělat „kšeft“. Jak udělat co největší „vejvar“. Ale takoví za mnou nikdy nepřijdou.

A pak je také několik oborů, jako třeba stavebnictví, ve kterých se stále ještě podniká na úplně jiných základech. A majitelé takových firem se budou na jakékoliv marketingové rady logicky dívat shovívavě.

Na mě se obracejí lidé, kteří chtějí, aby od nich zákazníci odcházeli spokojeni. Cítí se jim být zavázáni. Jsou odborníky ve svém oboru, dělají práci, která je baví.... ale s prodejem a marketingem mají jen své vlastní zkušenosti. Podnikáním v oboru, který je baví, se chtějí finančně zabezpečit. Ale uvědomují si, že těch možností je mnohem víc, než oni sami znají. Nechtějí ale zůstat na místě. A místo vlastního hledání formou pokusu a omylu si to celé chtějí urychlit.

Na rozdíl od těch, kteří si myslí, že vědí všechno, si tito lidé uvědomují, že nezvládnou vše sami. Jsou ochotni vyslechnout i názory a zkušenosti někoho jiného. A pozvou mě tedy do své firmy, abych se na ni podíval nezaujatýma očima. Očima člověka, který už viděl stovky jiných firem. A chtějí po mně, abych jim ukázal, co můžou změnit, aby měli větší tržby, neměli tolik starostí a žili si spokojeněji.

R: Takže vy říkáte, že nejste nejbohatším na světě, nejste nejbohatším v České republice, dokonce ani tam, kde bydlíte. A přesto si dovolujete tvrdit, že má smysl, aby vás lidé, kteří vydělávají mnohonásobně více, než vy, vyslechli? Není to nesmysl?

PŘ: Tak zaprvé, do mých majetkových poměrů nevidíte. Lidé z mého okolí vědí, že už můžu dělat jen to, co mě baví. Ale já té otázce rozumím. Sám totiž tvrdím, že učit mě může jen ten, kdo toho umí o dané věci víc, než já.

Mě jako nesmyl ale spíš připadá srovnávání výdělku s tím, co kdo umí. To byste pak totiž musel jedním dechem říct, že vaším obchodním vzorem jsou provozovatelé hracích automatů a drogoví distributoři. Nebo že právo na existenci má v každém oboru jen ten, kdo v něm vydělává nejvíce peněz. Že všichni ostatní jsou naprosté nuly. Podle vás bychom měli tedy nechat v každém oboru jen jednoho a vybíralo by se jen podle toho, kdo vydělal nejvíce peněz? To bychom mohli třeba propustit kromě jednoho třeba všechny doktory, učitele nebo kuchaře, protože podle vaší argumentace neumí léčit, neumí učit a neumí vařit. To připadá jako nesmysl naopak mně.

Teď se ale zeptám já vás: Když budete majitelem fotbalového klubu a chcete dosáhnout toho, aby váš mančaft vyhrával, vyberete si za trenéra nejlepšího hráče?

R: Ne.

PŘ: Samozřejmě, že ne. Nevyberete si ho proto, protože to, že umí nejlépe dávat góly neznamená, že bude nejlepším koučem pro celé mužstvo.

Já otevřeně říkám, že z různých důvodů vydělávám méně, než někteří z těch hráčů, kteří na tom trávníku hrají. Ale když si poslechnete mé klienty nebo přečtete jejich reference, tak uslyšíte, že jsou se mnou jako s tím pomyslným trenérem, který je motivuje a ukazuje jim, na co se mají zaměřit, v čem dělají chyby a jak mohou dávat více gólů, spokojeni.

Nedávno mi třeba jedna klientka napsala, to vám přečtu doslovně: „I prodej je jako cokoli jiného řemeslo a vy je máte postaveno na psychologii, znalostech lidského vnímání a jeho potřeb.... proto funguje. Pokud by bylo postaveno pouze na potřebě majitele vydělat, tzn. primárně na honbě za penězi - nefungovalo by to. Zisk musí být v jakémsi druhém plánu - klient peníze má a nese je - proto je v mém zájmu jeho spokojenost na prvním místě. Líbí se mi na vašich materiálech, že respektujete klienty stejně jako chráníte zájem majitele a jeho potřebu vydělat.“

Z těch otázek, které mi ale kladete – založených jen na penězích – ale vidím, že tomu asi nebudete rozumět.

R: Ale rozumím. Jen potřebuji slyšet odpověď na otázku, proč někdo radí ostatním, když by si místo toho mohl užívat svých peněz.

PŘ: No vidíte, a zase jste u peněz. Upřímně řečeno – to, co říkáte, je názor lidí, kteří zatím nikdy větší peníze nevydělali. A dám vám příklad. Nedávno u mě seděl v kanceláři klient, který za ten poslední rok, co spolu děláme, zvýšil obrat své firmy na dvojnásobek. A minule mi popisoval, jak ho při jedné diskusi zaměstnanci přesvědčovali, že ty nové prodejní a marketingové postupy zavádí jen pro to, aby měl víc peněz. Když jsme se o tom bavili, kroutil nad tím hlavou a nechápal, proč ti lidé nevidí, že se tím snaží rozvíjet firmu, že chce aby prosperovala. A že kdyby lačnil jen po penězích, mohl by to celé dávno prodat a odjet na doživotní dovolenou někam do Karibiku. Pak ale sám přiznal, že před několika lety uvažoval stejně. Jen po penězích totiž prahnou většinou lidé, kteří jich zatím nikdy moc neměli. Každý majitel firmy přirozeně chce, aby se jeho firmě dařilo a aby vydělávala maximum. Jakmile ale přece dosáhnete určité částky, přestanou vás samotné peníze motivovat. A dál podnikáte spíše proto, abyste se realizoval, abyste něco vytvářel... a peníze jsou pak vlastně už jen takovým prostředkem pro srovnání s ostatními.

R: To sice zní logicky, ale těžko to budete vysvětlovat majiteli firmy o sedmi zaměstnancích, kterému konkurence krade zákazníky a on každý měsíc horko těžko dává dohromady peníze na výplaty.

PŘ: Ale vždyť to jste právě popsal ten základní problém, který musí mnoho firem překonat. Většina totiž postupuje tak, že má nějaký produkt. Ten se snaží zákazníkovi prodat. Ale mnohdy to dělají za každou cenu, protože potřebují ty peníze. Ta jejich úpornost jim ale samotným podráží nohy, protože se stále honí za výdělkem. A nevidí, že jim peníze leží přímo ve firmě. Že mnohdy stačí, aby si všimli nevyužitých příležitostí, které tam mají. A to je přesně to, co se v jejich firmách snažím najít: Skryté zdroje zisku. Na konci měsíce tak nedělají nic jiného, než to, co dělali předtím. Akorát to dělají trošku jinak. A přináší jim to větší tržby a zisk.

R: Tak dobře, řekněme, že si vás člověk najme na to, abyste mu pomohl zvýšit prodej. Jak to uděláte?

PŘ: Nemám kapacitu na všechny a to je třeba důvod, proč připravuju i ty návody, manuály a prodejní průvodce, které mohou firmy využít samy, bez toho, aniž bych za nimi musel jezdit. Pokud ale najdeme čas a já usoudím, že vám můžu pomoct - a už několikrát jsem také lidem řekl, že si na jejich obor netroufám - dostanete z mé kanceláře přehled konzultačních možností. To je přesný přehled toho, jak se naše spolupráce může odvíjet. A jsou zde i jasně stanovené fixní ceny tak, abychom oba věděli, co si objednáváte, kolik to bude stát a jaké výsledky od toho můžete čekat. Jakmile si vyberete, dostanete třístránkový předkonzultační dotazník. A tam se vás ptám na detaily vaší firmy, jak prodáváte své produkty, jak získáváte zákazníky. A jak říkají klienti, už jen odpovídání na tyto otázky jim odhaluje spoustu věcí, které si dřív neuvědomovali... nebo na které neznají odpověď.

R: A to třeba?

PŘ: Jedna otázka, kterou dokážu umlčet téměř každého majitele firmy nebo jeho prodejce zní následovně: „Proč si mám vybrat vás a ne vaši konkurenci?“ Lidé začnou odpovídat, že mají lepší kvalitu, lepší sortiment, lepší to nebo támhle to. Když si ale poslechnete jejich konkurenci, tak zjistíte, že všichni říkají totéž. Takže to vlastně žádný rozdíl není.

Většina firem si stěžuje na to, že se zákazníci pídí stále jen po ceně. Hledají toho nejlevnějšího. A tlačí na slevy. Ale nepříjemnou skutečností je fakt, že si to způsobují sami. Pokud přece jako zákazník nevidím mezi A a B žádný rozdíl kromě ceny, vyberu si ten levnější.

R: Takže hledáte jejich konkurenční výhodu?

PŘ: Ano. Ale já jim také ukazuju, že jejich produkt nemusí mít pětkrát větší životnost, než ten konkurenční. Ve skutečnosti totiž mnohem víc, než na vlastních parametrech produktu, záleží na tom, jak vás zákazník vnímá mezi konkurencí. Jak jste se rozhodli umístit svou nabídku ve srovnání s ostatními. A jak dalece zákazníkům dokazujete, že to, co tvrdíte, je skutečně pravda. Můžete mít totiž desetkrát lepší výrobek než konkurence, pokud to ale budete tvrdit jen vy, zákazník si spíše vybere ten méně kvalitní konkurenční. A udělá to proto, protože u něj má např. několikanásobně potvrzeno – nálepkami kvality, certifikáty, osvědčeními, doklady a dalšími důkazy - že má tu kvalitu, kterou slibuje.

R: Takže firmám radíte, aby na své produkty nalepovali certifikáty a záruční štítky.

PŘ: Ale to je přece jen příklad a navíc to platí jen pro ty, kteří to nedělají. Těch postupů, jak zákazníkovi ukázat, že naše nabídka je pro něj výhodnější, než ta konkurenční, je spousta. A hledáme ty, které na zákazníka zapůsobí. Které ho přesvědčí k nákupu. A které nás jako prodejce přitom nebudou stát ani moc peněz, ani moc námahy.

R: Neříkejte mi ale, že to, co lidem radíte – pokud je to tak jednoduché, jak popisujete - už sami nevědí?

PŘ: Vědí, ale nedělají to. Anebo si myslí, že to dělají, ale ve skutečnosti používají jen zlomek toho, co mají k dispozici. Dám vám příklad: Když se vás zeptám, jestli umíte hrát tenis, asi mi řeknete že ano.

R: Ano.

PŘ: A předpokládám, že jste se jej naučil hrát sám? Že jste jako kluk s kamarády přinesli na kurt tenisové rakety, začali si pinkat, z televize pochytili pravidla a pak jste to na sebe mydlili přes síť, až se z antuky prášilo?

R: Tak nějak.

PŘ: Takže znáte pravidla, víte, jak se tenis hraje, mnohokrát jste jej už hrál a říkáte, že tenis hrát umíte. Víte ale, co se stane, když požádám nějakého profesionálního hráče, aby vaši hru posoudil? Troufnu si odhadnout, že vás vyhodnotí jako dobrého rekreačního hráče. Ale že k profesionálnímu tenisu budete mít hodně daleko.

R: A jakou to má souvislost s tím, o čem se tady bavíme?

PŘ: No přece v tom, jak se většina lidí učí prodávat a podnikat. Někteří se s tímto talentem narodí. A to jsou přesně ti lidé, kteří říkají, že žádné poučky ani knihy o marketingu nečtou, že to je přece zdravý rozum. A z jejich pohledu mají pravdu. Stejně jako ten tenista, který je vynikajícím hráčem od přírody a na kurtu mu to sviští tak, že ho trenér jen občas koriguje.

Ale my ostatní, kteří podnikáme proto, že nás to baví, že jsou nám naše produkty či služby nějak blízké, jsme z hlediska prodejních a marketingových postupů jen na té rekreační úrovni.

Známe pravidla, pohyby jsme odkoukali od ostatních, postupem času se zlepšujeme. Pokud ale budeme hrát - tedy podnikat - stále stejným stylem a budeme jen kopírovat ty ostatní, vždy budeme hrát jen ten rekreační tenis. A k profesionálnímu výkonu budeme mít vždy hodně daleko. A to přesto, že někdy stačí jen upravit postoj, držení rakety nebo pohyb na kurtu a výsledky se mnohonásobně zlepší.

R: Takže vy říkáte, že lidé v podnikání dělají chybu v tom, že kopírují to, co dělá jejich konkurence?

PŘ: Ne. Chybu dělají tehdy, pokud kopírují konkurenci, aniž by věděli, jestli to konkurenci přineslo výsledky nebo ne.

R: Ale to jim přece nikdo neprozradí...

PŘ: No ale to jste teď sám sebe přesvědčil, že má smysl nějakého Řehulku poslouchat, protože vám třeba řekne to, co se za normálních okolností nedozvíte.

Já vůbec netvrdím, že jsem nejlepším marketingovým odborníkem na světě. Sám se stále učím od těch, kteří toho ví ještě více než já. Jezdím po světě a platím každý rok statisíce korun za to, abych načerpal nápady a tipy, které pak vytřídím a ty použitelné třeba doporučím svým klientům. Ale pokud mě budete zkoušet z marketingové hatmatilky, za kterou se spousta poradců skrývá, aby nemuseli klientům vysvětlovat, co konkrétně mají udělat, určitě mě nachytáte na nějaké neznalosti, i když jsem marketing studoval.

Ta hodnota, kterou do firem svých zákazníků přináším, má čtyři části:

Zaprvé, jestliže oni vidí svou firmu zevnitř, já ji vidím zvenku. A protože jsem ve stejné pozici, jako jejich zákazníci – venku – dokážu jim říci, čím má smysl se zabývat – protože to zákazníka zajímá. A co je jen ztrátou času. Uvnitř si sice myslí, že to je podstatné, zákazníka to ale ve skutečnosti nezajímá. Klasickým příkladem je třeba vylepšování životnosti, když zákazník chce výrobek na jedno použití a tisícinásobně důležitější je pro něho to, že jej bude mít k dispozici ihned. A je mu jedno, že má delší životnost, než ostatní.

Za druhé, protože znám zákulisí různých firem, můžu – bez porušení etických pravidel – říci, co funguje a co ne. Nad čím má smysl trávit čas a nad čím ne. Příklad z nedávné minulosti je třeba motivační systém pro prodejce. V dotyčné firmě přišli s tím, že někdy četli, že je dobré prodejce motivovat zvyšováním provizí za další a další objednávky od stejného zákazníka. A já jim hned popsal případ firmy – samozřejmě bez přímé identifikace – kde to způsobilo odliv nových zákazníků. Prodejci se totiž začali překotně věnovat jen těm stávajícím. A na ty nové zůstala už jen sekretářka.

Za třetí, přestože si jako v tom tenisu myslíme, že víme, co máme dělat – trefit míček a poslat jej přes síť - ve skutečnosti existuje mnoho drobných nuancí, jak to udělat. A právě ty rozhodnout, zda míček skončí na raketě soupeře a ten nám jej bez problémů vrátí. Anebo jestli jej dokážeme roztočit tak, aby po dopadu na kurt odskočil nečekaně na stranu a soupeř jej už nedoběhl.

A dám vám zase příklad. Jedna z prodejních strategií, kterou můžete použít, je poskytovat zákazníkům k objednávce také bonusy. A řečeno takto lapidárně je to samozřejmě primitivní rada, kterou si každý může nastudovat v jakékoliv knížce a navíc to každého napadne samo. Přesně to ale způsobuje, že před sebou budete mít zástupy lidí, kteří vám řeknou „my jsme bonusy dávali, ale nefungovalo to“. Což byla určitě pravda, ale když začneme pátrat po tom, jak ty bonusy poskytovali, jak na ně zákazníky upozorňovali a jak ten celý bonusový systém realizovali, zjistíme, že udělali spoustu chyb. Chyb, které si lidé mnohdy ani neuvědomí. A mým úkolem je říci nejen to základní „dáme zákazníkům k objednávce bonus“, ale dotáhnout to do konce tak, aby zákazník ten bonus považoval za důležitý, aby v něm viděl hodnotu, aby to firmu nestálo moc peněz, aby to bylo jednoduché na realizaci... a aby to hlavně zvýšilo zájem o ten hlavní produkt a tím i tržby a zisk.

A za čtvrté, protože největšími nepřáteli úspěchu jsme my sami – děláme často to urgentní a zapomínáme na to důležité – práce se mnou také mnoho klientů přinutí všechny ty postupy a nápady realizovat. Protože vědí, že se příště budu ptát, co udělali, jaké to má výsledky. A že s nimi budu pracovat jen tehdy, když uvidím, že má doporučení skutečně realizují.

R: Takže vy tvrdíte, že to, co klientům přinášíte, nejsou jen nějaká moudra, která si mohou sami přečíst někde z knížek, ale detaily, které nikde nevyčtou?

PŘ: Já říkám, že to je stejné, jako když se chcete naučit mluvit anglicky jako samouk. Z knížek pochytíte gramatiku. Nabiflujete se slovíčka. Myslíte si, že anglicky umíte. Ale když vás nechají samotného na náměstí uprostřed Londýna, někdo vám sice porozumí, moc si ale nepopovídáte. K tomu, abyste se naučil anglicky dobře tedy potřebujete někoho, kdo vám ukáže správnou výslovnost. Někoho, kdo vás bude korigovat. Někoho, kdo vás nasměruje. A nemusí to být ten nejlepší, nejdražší a nejproslulejší učitel angličtiny na světě. Klidně to může být někdo, kdo se sám naučil anglicky tak dobře, že si ho pletou s rodilým mluvčím. Někdo, kdo sám prošel podobným vývojem, jak vy. Tedy někdo, kdo rozumí stavu, ve kterém se dnes nacházíte. A to je přesně to, co ode mě klienti očekávají. Chtějí po mně konkrétní a jasné postupy, které mohou využít ke zvýšení prodeje třeba hned zítra. A na nějakou teorii nemají čas.

R: A co to tedy je za firmy, které si Řehulku najímají?

PŘ: Řeknu vám, které to nejsou. Nejsou to velké nadnárodní koncerny, které zaměstnávají marketingové specialisty za miliony korun ročně, aby jim řekli to, co Řehulka za zlomek této ceny. Nejsou to ani firmy, které potřebují marketingovou studii pro nějaký dotační projekt. A nejsou to ani lidé, které se potřebují ve velké firmě ohánět nějakými analýzami při vnitrofiremních půtkách.

Typickým klientem je majitel firmy, který za posledních několik let vybudoval prosperující podnik. A protože si uvědomuje, že v určitém momentě začíná firmu sám brzdit, najímá si lidi na to, aby mu pomohli. Na daně má daňové odborníky. O smlouvy se mu starají právníci. A na zvyšování prodeje a marketing si pozve na konzultaci třeba mě.

Největší klient, který si u mě vyžádal marketingový a prodejní audit, má dnes obrat 700 mil Kč, typickým klientem je však firma s obratem 30 – 100 mil Kč, pěti až padesáti zaměstnanci. A pak jsou zde tisíce firem a desítky tisíc jejich zaměstnanců, kteří postupují podle mých návodů a manuálů vlastními silami.

Nedávno mi třeba kolegyně ukazovala, že mezi mé klienty a vlastníky prodejních návodů patří 27% firem z žebříčku Nejlepších 100 českých firem. To samozřejmě neznamená, že tyto firmy jsou úspěšné kvůli nějakému Řehulkovi. Ale potvrzuje to, že ti úspěšní už překonali to přirozené „já toho vím nejvíc, kdo mi co bude radit“ a hledají nápady a zkušenosti i jinde. Protože vědí, že si tím vlastně sami zjednodušují práci.

Nedělejme si iluze: Každý problém, který kdokoliv z nás ve svém životě nebo práci přece řeší, už někdo někde někdy také řešil. A úspěšně jej vyřešil. Ten správný postup můžeme tedy hledat sami. A zaplatíme za to nejen penězi, ale hlavně časem. Anebo můžeme připustit, že někde existuje někdo, kdo náš problém už zažil. Nebo zná řešení. Najdeme ho a necháme si od něj poradit.

R: Řekněme, že jste mě přesvědčil. Co by ale měla taková firma, která chce zvýšit prodej, udělat?

PŘ: Víte, já říkám, že aktivita některých firem odpovídá definici blázna. Ta definice totiž říká, že blázen je ten, kdo stále opakuje tutéž činnost, aktivitu nebo práci... a očekává, že mu to přinese jiné výsledky. K tomu, abych získal lepší výsledek, musím přece změnit něco na způsobu, jakým se jej snažím dosáhnout. Pokud chceme zvýšit prodej a dosud nám naše činnosti přinášely jen průměrné výsledky, musíme vyzkoušet něco jiného.

Podívejte se tedy na postupy, jakými dnes prodáváte. Sledujte výsledky, které vám přinášejí. Opakujte jen ty postupy, které jsou úspěšné. Hledejte – třeba u mě, třeba jinde – další nápady. A zkoušejte je místo postupů, které jsou dnes jen průměrné nebo dokonce ztrátové.

Můžu vás dopředu ujistit, že ne každá metoda se bude vaší firmě hodit. Stačí ale narazit na jeden postup, jednu prodejní techniku, která místo jednoho z deseti zákazníků přivede k nákupu tři z deseti. A najednou uvidíte, že už není nutné padat večer naprostým vyčerpáním. Ale že to jde dělat chytře, bez neustálého stresu a ve větší pohodě.

I ten Bill Gates, kterého jste zmínil na začátku, tráví dvakrát ročně celý týden tím, že se zavře na samotě, čte knihy, výstřižky, zprávy zaměstnanců, výsledky a analýzy. A potom vymýšlí, jak svou firmu změnit a zdokonalit.

Měli bychom na tuto stránku doplnit nějakou informaci? Jakou?
Kontakt na expedici vašich objednávek (vydavatelství):
585 227 076 Ostatní dotazy a zprávy adresujte prosím na kancelar@pavelrehulka.cz